Že na některé otázky neexistuje záporná odpověď, mi došlo v pasti na turisty zvané Tam Coc. Poněkud přeceněná lokalita je ovšem bedekrem do nebes vychválená, a tak se tam všichni ženou – protože to přeci stojí v bedekru, to dá rozum. Za 60 tisíc dongů člověka posadí do loďky a vezou ho mezi útesy a skrze tři jeskyně až k prodavačkám občerstvení. Že nechceš, vodu máš svoji a na banány chuť nemáš? Ani pivínko nechceš? Tak aspoň kup něco pro svého veslaře… U občerstvení nastává poločas a výmluvnější z dvojice veslařů, v našem případě slečna, vybalila z plechové krabice na dně bárky hromadu zboží. Trička, ubrusy a ubrousky s výšivkami, případně výšivky samotné – slovo kýč by se nedá definovat přiléhavěji. Ale ty prodejní dovednosti! Pozornost tůristy, který má mozek změklý dopoledním slunkem už tak dost, se soustředí na nabízené předměty, namísto aby si všímal toho, za co si zaplatil, tj. projížďky po zátoce a okolních malebných panoramat. Místo toho si prohlíží modře vyšívaný ubrus, na kterém je v hrubých rysech zpodobněn gondolier ve špičatém klobouku a dozvídá se, že ho prodavačka vlastnoručně vyšívala po večerech se svou mamá a že ho dá levně, za pouhých 10 euro. Kroucení hlavou a chabé pokusy dávat na jevo nezájem prodávající chápe jako povzbuzení a tahá z plechové bedny stále další a další textilie, bere tůristovi zkusmo míru a nabízí suvenýr když ne pro něj, tak aspoň pro dětičky vzdálené přízně. Po dvaceti minutách masáže uvěříte klidně i tomu, že ubrusy pravým hedvábím vyšíval Stevie Wonder podle návrhů Williama Morrise… u břehu jste ještě vyzváni k tomu, abyste počastovali oba veslaře spropitným. A neříkejte, že nedáte, nelidové!
Podobné ne/uplatnění slůvka "ne" člověk najde v Hue, kde jsou asi nejagilnější rikšové vůbec. Pravda je, že pěšky chodí jen chudí a podivíni, a chudý tůrista zákonitě není, takže aby nebyl divný, musí se svést na motorce nebo rikšou. Rikša se tedy lepí na kráčejícího tůristu, zkusmo se ho táže, odkud že to je (Česká republika není ve Vietnamu známa prakticky vůbec, a pokud snad ano, potom ne mezi těmi, kdo se ptají po vašem rodišti) a nabízí svezení. Kroucení hlavou, úsměvy a odmítání v angličtině ani vietnamštině nepomáhá; vychytralí rikšové po chvíli zahlásí něco jako "dobře, tak později" a jedou vedle vás po silnici, usmívají se na vás a zjišťují, jestli už náhodou není později. Několikrát se nám stalo, že rikša počkal i nedaleko restaurace, kam jsme zašli, a po jejím opuštění na nás trpělivě číhal a dožadoval se, abychom nastoupili.
Žádné komentáře:
Okomentovat