Kursy vaření se dají absolvovat v Hue a Hoi Anu, možná i jinde – zatímco v Hue jsem narazil na jediný, v Hoi Anu se tůrista může kulinárním dovednostem přiučit za 25 dolarů v každé druhé restauraci. Přednost určitě je, že se může v rámci moderovaného nákupu na trhu dozvědět, co že to či ono vlastně je a k čemuže to je dobré – jinak se nabízená menu, kterým se člověk mohl přiučit, moc nelišila a sestávala hlavně z mořských potvor. Ty se v Čechách dostanou buď mražené = nepoživatelné a nebo čerstvé = tak drahé, že si je nemůžu dovolit – proto jsem kurs nakonec neabsolvoval s tím, že bude daleko příhodnější, když se pokusím vetřít do přízně kuchařů v pražských vietnamských tržnicích a nějakou tu informaci pochytím u nich, včetně orientace po surovinách, které se běžně dostanou v čerstvém stavu v našich zeměpisných šířkách. Ale kdyby mi někdo vysvětlil, co že to tam měli za ryby nebo k čemu jsou ty bílé hroudy... no tak holt příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat