Přírodní materiály jsou jednoznačně out, zavelel nějaký vietnamský ýbrdandy – už se to stalo před lety, a od té doby se nosí hlavně tesil, polyester a džíny. Od hlavy až po paty je možné se odít do umělé hmoty – a taky se to děje. V prodejnách pro tůristi se sice dostane i trocha toho hedvábí nebo lnu, místní dávají jednoznačně přednost daleko modernějším a daleko nemačkavějším materiálům.
Zarazilo mě, jak málo „tradičních“ artiklů je k mání – v jediném obchodě (nejspíš aspiroval na označení butik – musím přiznat, že na rozdíl od okolních obchodů v Hue nabízel o krapet jiné a vkusnější předměty) – jsem za celé tři týdny našel a zakoupil tzv. Ho Či Minovy sandály, umně sestavené z použitých částí pneumatiky. Místní je nenosí (potkal jsem v nich jen jednoho postaršího soudruha v Hanoji) – naprostým hitem a neodmyslitelnou součástí botníku jsou plastové výlisky béžové barvy ve tvaru trepek s otevřenou špičkou a šviháckým děrováním. Místní v nich neohroženě jezdí na motorce, pracují na stavbě a zdolávají horské stezky. Kdepak vietnamky, to je pro tůristy…
Žádné komentáře:
Okomentovat