Jako idealista, který je přesvědčen, že jednou ze zásad přírody je roznanitost, jsem si myslel, že tato zásada bude platit ve Vietnamu. Doteď jsem nepřišel na to, co mě k tomuhle bludu vedlo… zatímco na začátku cesty jsem si ještě myslel, že se mi občas podaří narazit na nějaký výrobek, který by nebyl naprosto všude stejný, v posledním týdnu jsem už při zaslechnutí hlášky „same same (but different!)“ propadal záchvatům nezvladatelného smíchu a dlouho nebyl k utišení. Košile, svršky, pásky, boty, suvenýry, předměty denní potřeby – všechno jako by se vyrábělo podle stejného mustru, ze stejného umělého materiálu a stejným způsobem. Stejné, ale záhadným způsobem jiné… možná je to způsobené místním ethosem stádnosti a uniformity, onou nám dobře známou socialistickou zásadou co možná nejméně vyčuhovat z řady a neodlišovat se od stáda, možná taky ne. Možná nikdo jiný nic jiného prostě nechce. Tečka.
„Keramická vesnice“ Bat Chang nedaleko Hanoje princip „same same“ dokládá více než výmluvně – u každého z desítek stánků je k mání prakticky to samé, tzn. divoce pomalované zboží uniformního tvaru s hliníkovými madly, na několika místech i pseudohistorické modely zapasované do mosazi a příhodně opatřené patinou. Můj nápad zakoupit vkusnou nezdobenou seladonovou sadu na zelený čaj se ukázal být stejnou utopií, jakou byl lov na manžetové knoflíky v Hanoji. Pokud je tato fata morgana někde k mání, potom ne v keramické vesnici Bat Chang. Podobně to vypadá ve vesničce hedvábné – všude to samý. Za návštěvu stojí jenom kvůli možnosti vidět, jak se hedvábí tká, jinak zboží se dostane v centru Hanoje za stejné ceny a ve stejném výběru.
Žádné komentáře:
Okomentovat